Rentgenové záření v astrofyzice
V roce 2002 byla Nobelova cena za fyziku udělena třem průkopníkům astrofyziky. Polovinu ceny obdrželi Raymond Davis jr. z Pensylvánské univerzity a Masatoshi Koshiba z Tokijské univerzity za příspěvky vedouci k detekci kosmických neutrin, druhou polovinu Riccardo Giacconi za příspěvky k objevu kosmických rentgenových zdrojů. Skutečnost, že letošní Nobelova cena za fyziku byla udělena za výzkum rentgenového záření, odborníky příliš nepřekvapuje. Potvrzuje jen, jak široký význam má rentgenové záření pro společnost. Paprsky X, neboli rentgenové záření je zjevně fenomén s neobyčejně rozsáhlým vědeckým i praktickým dopadem. Hraje stále závažnější roli v řadě oborů. V lékařství je využití rentgenového záření známé. V molekulární biologii se využívá při studiu struktury molekul, v astronomii při studiu vzniku, vývoje a struktury vesmíru. Uplatňuje se také v materiálovém výzkumu a při nedestruktivní kontrole kvality průmyslových výrobků. Mezi nejnovější aplikace patří rentgenová litografie, jejíž brzké použití při výrobě mikroprocesorů a počítačových pamětí by podle očekávání mělo vést k další integraci funkcí a k dalšímu zvýšení operačních výkonů i paměťové kapacity integrovaných elektronických obvodů...
Vůbec první Nobelova cena byla udělena Wilhelmu C. Röntgenovi za fyziku vroce 1901, šest let po jeho objevu záhadných paprsků buzených svazkem elektronů při dopadu na anodu, k němuž ho přivedlo studium elektrických proudů ve vakuované výbojové trubici (viz Vesmír 74, 504, 1995/9). Paprsky, které procházejí materiály nepropouštějícími světlo, nazval W. C. Röntgen paprsky X. V některých zemích, zejména evropských, jsou též nazývány po svém objeviteli. Objev paprsků X vyvolal senzaci a brzy po něm následovala řada detailnějších lékařských a fyzikálních výzkumů. V lékařské i materiálové diagnostice způsobil průlom. Rentgenové zobrazování založené na zákonu absorpce rentgenového záření neboli rentgenografie (dvourozměrné rentgenové stínografie) se stalo první základní metodou strukturní analýzy. O mnoho let později rentgenografii dovedla k dokonalosti rentgenová počítačová tomografie. Ta dosáhla takové technické úrovně, že přístroje využívající mnohopaprskovou projekci a počítačové zpracování naměřených dat umožňují detailní prostorové (trojrozměrné) zobrazení vnitřní struktury lidského těla nebo částí průmyslových výrobků. Následující objevy, které postupně odhalovaly zákonitosti interakce rentgenového záření s látkou a optické vlastnosti materiálů v rentgenové oblasti, se (vedle aplikací v lékařství a biologii) staly základem spektrální a difrakční materiálové analýzy.
Publikováno v časopise Vesmír 82, 42,2003/1
Publikováno v časopise Vesmír 82, 42,2003/1